Rozhovor Haló novin s poslancem a vedoucím kandidátem KSČM pro sněmovní volby v Pardubickém kraji Václavem Snopkem
Začněme událostí, která rozjitřila veřejnost. Bombardování syrských pozic americkými tomahawky překvapilo kdekoho. Co se podle vás v Trumpově týmu stalo?
Překvapivé to určitě bylo, ale neočekávané? Bylo otázkou času, kdy dojde ke konfrontaci názorů Donalda Trumpa se státní administrativou. Nezapomínejme, že ve volbách proti němu stála celá státní administrativa včetně silových struktur a vojenskoprůmyslové lobby. A ty nečekaly nic jiného než vítězství Clintonové. Poražení se nevzdávají. Ve funkci není ještě tři měsíce a již čelí prvním porážkám v Kongresu, je pod stálým tlakem nepřátelsky naladěných amerických médií. Bezesporu má jako prezident slabou politickou pozici, do Bílého domu vstoupil jako nepřítel americké administrativy.
Z druhé strany ti, kdož jeho volbu uvítali a měli, a dosud asi mají, větší očekávání, jsou zklamáni. Události posledních dní to jen potvrzují.
Právě z obratu americké strategie v náhledu na řešení syrského konfliktu, v náhledu na budoucnost prezidenta Asada a snaha Rusku vnutit postoj USA se hlava pozorovatelům asi nejvíce zatočila. Nejeden komentátor si všiml podobnosti s událostí v Sýrii ze srpna 2013.
Oč tehdy šlo?
Taky se jednalo o použití chemických zbraní. Dodnes nebyl viník nalezen, strany konfliktu se obviňují navzájem. Tehdy Obama i přes silný vnitřní tlak nepřistoupil na vojenské řešení proti Asadovi. Zahraničněpolitický establishment USA to označil za Obamovu nejvážnější chybu. Trump i tehdy vystupoval jako kritik Obamy, vystupoval proti použití vojenské síly proti Damašku. V srpnu 2013 na Twitteru tvrdil: »Není potřeba útočit na Sýrii, napravujte problémy USA. Co získáte od operací proti Damašku kromě růstu většího zadlužení a dalšího dlouhodobého konfliktu? Obama musí pro případnou operaci získat svolení Kongresu.«
Sám Trump v předvolebním období hovořil o nevměšování se do rozporů mezi Damaškem a jeho protivníky. Oponentům tvrdil, že jediným cílem Ameriky v arabské republice je porážka tzv. Islámského státu (IS). Označoval za idiotství spojovat vjedno porážku IS a svržení Bašára Asada. Ještě v předminulém týdnu státní sekretář USA Tillerson vyjádřil názor, že osud Asada určí syrský lid. Tuto pozici potvrdila představitelka USA v OSN Nikki Haleyová. Uvedla, že »prioritou USA není odstranění Asada, přestože jej pokládá za vojenského zločince a nesouhlasí s jeho účastí v budoucích volbách«.
Čtvrtého dubna agentura Reuters s odvoláním na Syrské centrum dohlížení nad dodržováním lidských práv vydala zprávu o údajném spáchání chemického útoku v provincii Idlíb, jak jsme to všichni zaregistrovali. Dle rozvědky Spojené státy předběžně viní Damašek, ale státní departament přiznal, že to není naprosto jisté. Přesto již druhý den, bez jakýchkoliv pochybností, vedení americké administrativy z útoku obvinilo vládu Sýrie. A pak se již děly věci!
Nejprve nastoupili jestřábi. Senátor John McCain označil nečinnost administrativy za ostudnou v samé americké historii. Přímo řekl, co chce slyšet z Bílého domu: »Chci, aby prezident vyjádřil, že budeme podporovat a vyzbrojovat Syrskou svobodnou armádu« (ozbrojenou opozici bojující proti legálně zvolené vládě). Druhý známý jestřáb v americkém Senátu, Lindsey Graham, prohlásil, že prezident má možnost potrestat Asada tak, jak by to nikdy neudělal Obama. Po setkání se senátory změnil názor i Tillerson, který dle vyjádření McCaina nevyhnutelnost akcí proti Asadovi chápe.
Vystoupení Haleyové v RB OSN připomínalo emotivní plamenný projev amerického ministra zahraničí Colina Powella o údajných zbraních hromadného ničení v rukách Saddáma Husajna v Iráku v roce 2003…
Souhlasím. Svět byl oklamán, ale cíl splněn. Veřejné mínění vyjadřuje pohoršení nad spáchaným zločinem, nad jeho pachatelem. Vyjadřuje se podpora jeho potrestání. V případě Iráku byl diktátor svržen. A následky? Statisíce mrtvých, dlouholeté násilí, totální rozval ekonomiky, propuknutí sektářského násilí, chaos, a nakonec IS.
Použiji-li slova Trumpa z dřívější doby, musím konstatovat, že v Americe se chystá vítězit idiotství. Dokládá to interview Haleyové pro CNN 9. dubna. Tento pocit u mě vzniká z představení tří priorit americké politiky směrem k Sýrii spojených v jednu jakousi triádu, a to odstranění Asada, porážka IS a ukončení vlivu Íránu v Sýrii. Logika spojení tří priorit v jednu kombinaci vyvolává pochybnosti o tom, zda boj s terorismem není jen klamným cílem pro svržení současných režimů v Sýrii a výhledově i v Íránu.
Připomínám, že občanská válka v Sýrii si již vyžádala přes čtyři sta tisíc obětí na lidských životech, vyhnala z domovů miliony lidí. Sýrie se stala arénou střetu zájmů mnoha vnějších hráčů, což v mnohém vytvořilo podmínky pro dlouhou občanskou válku. V podobné situaci je podmínkou deeskalace konfliktu maximální snížení počtu aktivních vnějších účastníků, aby bylo možno dosáhnout mezi nimi jistého kompromisu. Současná situace zatím neukazuje na brzký konec.
Kladete si otázku cui bono?
Ano, vždy si kladu otázku v čí prospěch. Proč by Asad nařizoval chemický útok na civilisty, vlastní občany, za situace, když začíná vítězit a ovládá většinu obyvatelných částí Sýrie? Navíc Američané nepožadovali jeho odchod z politické scény. Proč by se odhodlal k chemickému útoku proti dětem, a vyvolal tak proti sobě hněv, pobouřil ve svůj neprospěch veřejné mínění?
Z druhé strany jsou to Spojené státy, které začaly na Blízkém východě ztrácet pozice, a tak se připomněly jako stálá součást syrského konfliktu. Sdělují, že se s nimi musí počítat při rozhodování o budoucím směřování Sýrie.
Musí být každému jasné, že vojensko-průmyslový komplex USA spoléhal na vítězství Clintonové ve volbách. Pokračování trvalých zisků mu zajistí podněcování konfliktů po světě. Jen odpálení 59 tomahawků představuje asi sto milionů dolarů. Použití nejmocnější nejaderné bomby GBU-43/B minulý týden v Afghánistánu, nazývané dle Američanů »matka všech bomb«, je také nezanedbatelnou sumou do kapsy jejích výrobců. Trump se patrně snaží získat přízeň této všemocné lobby, kterou se oprávněně cítí ohrožen, a to i za cenu stupňování napětí ve světě. Zaútočil tak i na spojence Damašku. Přitom mohlo dojít, s ohledem na přítomnost ruských vojenských sil, k incidentu s nedozírnými následky!
Kam až tato politika může zajít?
Tak tuhle otázku si také pokládám. Dnes Sýrie, zítra Írán nebo KLDR, což také nyní sledujeme v přímém přenosu, a kdo další? Trump se vyjadřoval, že chce dělat Ameriku opět silnou. Pokud je to cesta stupňování napětí a válečné konfrontace, nevybral dobře. Pokud si USA demonstrací síly chtějí léčit své komplexy z oslabující role globálního hegemona, je to vážné varování.
Našince rozčilil také servilní postoj českého mediálního mainstreamu, pravice a vedení ČSSD. Všechny tyto složky byly v jednom šiku.
Přitom z mnoha zdrojů se potvrdily pochybnosti o spáchání údajného chemického útoku ve městě Chán Šajchún a případných pachatelích. Neví to ani proamerický a protiruský politik Karel Schwarzenberg. Jak přiznal v Událostech ČT24, jediné, co lze prokázat, je letecký útok syrských letadel na sklady an-Nusra. Kdo útočil chemickými zbraněmi, neví.
Kladl jsem si otázku od prvních zpráv, kde berou komentátoři takovou jistotu pro svá tvrzení, že znají viníka. Vzápětí mi to došlo, vždyť globalizace zasáhla i sdělovací prostředky. Emoční globální pohoršení je přece tím nejlepším pro získání podpory pro potrestání! Řetězově vyvolané veřejné mínění i ve světovém rozsahu je mocná čarodějka. Dobrým načasováním, než dozní emoční vlna, se odehraje to, co se odehrát mělo, ještě dříve, než se ukáže pravda. Přestože s takovými manipulacemi je mnoho zkušeností, stále se opakují. Evropští i naši politici by měli více používat hlavu, a ne vše bez řečí odkývat Velkému bratrovi.
A je tu ještě jedna věc. Mnohé evropské země zaujaly v rámci prezidentské kampaně naprosto protitrumpovskou pozici. Nyní dostaly jedinečnou šanci na zakopání válečné sekery, jelikož mají v Rusku a Sýrii společného nepřítele.
A ptáte-li se na servilní postoje řady českých politiků i premiéra, ty mne naprosto nepřekvapily. Naopak, překvapil by mne jiný než servilní postoj. Mám však obavy, že značná část veřejnosti již takovéto »drobné« prohřešky nevnímá dostatečně, aby je zúročila u volebních uren. Mír nemá alternativu, a ač to zní pro mnohé archaicky, je třeba jeho ohrožení každodenně připomínat. Mír je součástí každého našeho programu.
Jako zastupitel statutárního města Pardubic jste měl možnost vyjet s delegací města do ruské Kalugy. Proč jste tam jeli?
Ve dnech 2. až 4. dubna jsem s delegací města navštívil na pozvání vedení oblasti Kalugu a Kalužskou oblast. Společně s primátorem jsem měl možnost být u prvního kontaktního setkání a posuzování možných oblastí spolupráce. Jde o oblast vzdálenou pouhých 165 km od Moskvy s obrovským potenciálem. Oblast má přes milion obyvatel, ale v okruhu 180 km mimo Moskevskou oblast žije dvacet milionů lidí. Je zde široký strojírenský a další průmyslový potenciál od výroby osobních a nákladních automobilů, železničních vagonů všech typů, turbogenerátorů a energetických strojů. Významně je v oblasti zastoupena farmacie a výroba lékařských potřeb. V oblasti jsou realizovány rozsáhlé investice a inovační projekty. Patnáct procent objemu výroby v oblasti je označeno jako výrobky vysoké technologické úrovně. Velká pozornost je věnována rozvoji služeb a turismu. Za pět let se ztrojnásobil příliv turistů do oblasti.
Stát a pravoslavná církev pečují o více než 4000 kulturních památek. Kaluga je také kolébkou ruské kosmonautiky, a proto je zde i největší muzeum kosmonautiky. Vězte, že nás potěšila expozice s prvním československým kosmonautem Vladimírem Remkem.
Bylo pro vás něco překvapením?
Ruskou federaci jsem navštívil během poměrně krátké doby opakovaně, a tak pro mne nebylo prakticky nic velkým překvapením. Od členů delegace jsem však vyslechl dotaz »Kde je ta krize?«. Doprava funguje, elektřina se vyrábí, lidé chodí do práce, v obchodech jsou potraviny i spotřební zboží v plném sortimentu. Lidé na ulicích chodí moderně oblečeni. Jak poznamenal nejmenovaný kolega-člen delegace, ženy mají vkus a konkurují oblečením Paříži.
Setkání byla velice zajímavá, výměna názorů otevřená. Zajímavou odpověď jsem dostal na otázku, jak dopadají na reálný život a hlavně do průmyslu protiruské sankce. S úsměvem mi bylo odpovězeno: »Jen prodlužte sankce, pomůžeme si sami, a ještě více budeme přemýšlet. Pokud někomu schází nějaká značková zahraniční potravina, nahradí ji jiná ruská, stejně dobrá.«
Pro objektivitu je třeba uvést, že na úrovni ekonomiky se neprojevily ekonomické sankce, nýbrž pád světových cen ropy, a tento jev byl znatelný ještě před ukrajinskou krizí. Žel, taky uměle vyvolaný krok. Dopad do životní úrovně byl hlavně u prostých lidí, majetných se citelně nedotkl.
Oblast díky širokému spektru zastoupení zahraničních firem udržuje vysoký stupeň turistické výměny s řadou západoevropských firem a Čínou. Potěšitelný je ale i zájem o spolupráci s firmami a turistickou výměnu s ČR. To byla také jedna z oblastí, které jsme diskutovali.
Nepobývali jste v Kaluze v době, kdy došlo k teroristickému činu v Petrohradu?
Shodou náhod jsem pobýval na území Ruské federace, když došlo k teroristickým útokům. V prvním případě šlo o katastrofu letadla na Sinaji, a v druhém případě o útok na petrohradské metro.
Jaké jste měli o incidentech informace?
V případě letadla rychlost a objektivitu informování ocenili i moji kolegové poslanci. V případě Petrohradu jsme byli informováni cca do půl hodiny po neštěstí od pracovnice oblastní administrativy. Samozřejmě jsme sledovali i tamní večerní zprávy. Takže nemohu říci, že bychom neměli objektivní informace, včetně záběrů z místa neštěstí. Současně s informací byla oceněna práce pracovníků metra a jejich připravenost na mimořádnou situaci. Vyzdvihnuto bylo i profesionální zvládnutí situace strojvedoucím.
V pořadu Newsroom ČT rozebírali, že v Rusku prý nastal po útoku teroristy mediální chaos a média nebyla dostatečně profesionální.
Nevím, co bylo předmětem kritiky, kterou zmiňujete, ale určitě není vhodné do takovýchto událostí a zpravodajství promítat osobní nesouvisející postoje.
V uplynulých dnech mírumilovní lidé čelili vícero teroristickým útokům na několika místech. Nemáte obavu, že někdy se něco podobného může přihodit i v naší zemi?
To je spíš otázka na bezpečnostní specialisty a silové struktury. Ale mám samozřejmě na to svůj názor. Latentní nebezpečí tu určitě je. Evropa bez hranic je vynikající věc. Tak jako občané se však mohou pohybovat i potenciální teroristé. Zkušenost z množství odvrácených i, žel, uskutečněných teroristických aktů však ukazuje na to, že nemusí v případě zradikalizovaného jedince či skupiny jít ani o občana ze třetí země nebo občana jiné pleti.
Co zvyšuje míru rizika?
Rozhodující je to, co může vyvolat zradikalizování. Může to být organizovaná činnost v náboženských skupinách, často to je působení radikálního spoluvězně. Spouštěcím mechanismem mohou být i jednotlivé události. Například oslabení boje proti IS nebo naopak úspěchy IS na jednotlivých frontách. V současné době, kdy došlo k oslabení součinnosti rozhodujících mocností, Ruska, USA a Číny, v boji proti mezinárodnímu terorismu, to může mít fatální následky. Zejména, pokud se eskalují problémy mezi velmocemi navzájem. To k vytvoření jednotné fronty nepřispívá. Platí stokrát osvědčené, když se dva perou…
K míře bezpečnosti nepřispívá ani slepé papouškování a obhajování neobhajitelného. To, co říkají za Atlantikem, není vždy v zájmu naší země. Tak se můžeme stát i spoluviníky se všemi následky.
Ačkoli jste ve sněmovně zapojen do práce hospodářského výboru, zahraniční vztahy vás asi lákají, soudě podle vašeho členství v 17 meziparlamentních skupinách. Co se vlastně na půdě těchto orgánů řeší?
Víte, mezi přáteli se zpravidla neválčí. To je smysl těchto meziparlamentních skupin. Rozvíjení styků v rámci parlamentní diplomacie neznamená jen vyjíždět do jednotlivých zemí. Je to z mého pohledu hlavně blíže poznávat a realizovat společné zájmy. Určitě jsem zde našel prostor. Jedná se o časově i organizačně náročnou práci, ale výsledky se dostavují. Zorganizoval jsem několik návštěv velvyslanců ve svém kraji a pozitivní dopady to má nejen do kulturní výměny, ale hlavně do hospodářské oblasti.