Pojem Evropský socialismus je často používán pravicí k popsání současného stavu, popřípadě k popsání toho, kam by současná evropská byrokracie chtěla Evropskou unii dostat. Kéž by to byla pravda a současná Evropská unie opravdu směřovala k socialismu. Momentálně však stále více směřuje k pravému opaku.
Ke kombinaci vlády oligarchů a nevolených úředníků. Ke kapitalismu toho nejhoršího ražení.
I přesto se na území EU najdou modely, ze kterých by se v budoucnu socialistická Evropa opravdu poskládat dala. Jsou to sice takové ostrůvky, které v kapitalismu spíše přežívají, avšak už teď velmi často pomáhají tyto modely řešit problémy, které globální trh způsobuje.
Hlavním problémem kapitalistické společnosti je, že okleštila demokracii na to nejmenší co jenom jde a nastavuje normu, že demokracie nepatří do práce.Tento model se daří nabourávat funkčním družstevním podnikům. Ty se dají najít ve všech odvětvích podnikání, od zemědělské prvovýroby až po sektor služeb. Řada z nich funguje celá desetiletí a zaměstnává stovky, někdy i tisíce lidí.
Tato družstva stojí na principech spolupráce a solidarity, rozhoduje se v nich demokraticky a ukazují, že společné vlastnictví rozhodně nepatří do starého železa. Další jejich výhodou je, že svoje zisky nedaní někde za mořem, nevyužívá levné pracovní síly v rozvojových zemích a pokud prosperují, rozvíjejí i region, ve kterém působí.
Dalším velkým problémem naší země i většiny Evropy je nedostatek bydlení, tam kde se bydlení nechalo v rukou „volného” trhu a developerů, je tato situace naprosto kritická. Lidé často utrácejí více než polovinu svého příjmu za nájem nebo se musejí zadlužit až do důchodu, aby alespoň na stará kolena bydleli ve svém.
Z této situace nejvíce profitují developeři, vlastnící nájemního bydlení a samozřejmě banky.
Avšak tam kde se města rozhodla masivně investovat do městských bytů, podporovat družstevní bydlení a otevřela se možnostem spolkového a komunitního bydlení, je situace velmi odlišná. Dostupné bydlení totiž nezlepšuje jenom finanční situaci člověka, který bydlí, ale i malých podniků v jeho okolí, které využívá, kultury a sportu, na které má více prostředků a času a samozřejmě zlepšuje jeho možnost založit rodinu a kvalitně vychovávat svoje děti.
Častou komplikací ve státech, kde se na sociální politiku úplně nerezignovalo, je nedostatek příjmu ve státním rozpočtu. Tento nedostatek se prohlubuje s tím, jak korporátní a bankovní sektor nabírá na síle. To je pochopitelné. Velké nadnárodní společnosti ve snaze maximalizovat svůj zisk, dělají vše pro to, aby danily co nejméně. Tyto peníze pak v rozpočtu citelně chybí.
Tam, kde si státy nechaly strategické podniky a nerostné suroviny ve státním vlastnictví, není situace tak tragická. Prosperující státní podnik je totiž jistota příjmu do státního rozpočtu. Jeho zisky pak končí v sektoru veřejných služeb a ne v kapse hrstky nejbohatších obyvatel planety.
Pro fungující společnost je naprosto zásadní co největší zapojení lidí do demokratického rozhodování. Systém lokálních referend, stejně jako těch velkých, se ukazuje jako nezbytnost. Současný svět, bohužel, funguje na principu, že ten, kdo je bohatý, dokáže volby vyhrávat výrazně snadněji než ten, který má pouze dobré nápady. Lidé pak ztrácejí důvěru v demokratické principy. Demokracie ale není vládou bohatých, je vládou lidí. Tam, kde jsou prvky přímé demokracie pevně zakotveny do rozhodovacího procesu, získávají lidé pocit, že na jejich rozhodnutí opravdu záleží. Zajímají se více o to, co se kolem nich děje a více participují na rozvoji svého regionu, státu i celé Evropy.
V neposlední řadě je pak možnost participace zaměstnanců přímo na organizaci práce.
Institut rad pracujících, které jsou povinny vytvářet velké společnosti na území EU, se ukázala jako jedna z cest, jak aktivizovat zaměstnance a zároveň uzpůsobovat směřování nadnárodních firem ku prospěchu všech jejích zaměstnanců a ne jenom manažerů a vlastníků. Aktivní spolupráce těchto rad s odborovými organizacemi pak byla schopna zajistit ne jenom výraznější růst mezd, ale i lepší pracovní podmínky pro ženy nebo zahraniční pracující. Posílení pravomocí těchto rad je další cestou, jak zajistit spravedlivější rozdělení blahobytu, který Evropa momentálně produkuje.
Myslím, že ingredience pro evropský socialismus máme.
- funkční družstevní podniky,
- veřejné, družstevní a spolkové bydlení
- místní i celostátní referenda jako běžná součást rozhodovacího procesu
- strategické podniky a nerostné bohatství ve státním vlastnictví
- silné a funkční odbory a rady pracujících
Teď už stačí koktejl jenom namíchat.