Strach politiků z občanů je enormní. Začínáme čím dál častěji slýchat, že referendum je něco špatného a lidem by se neměla dát možnost rozhodovat takovýmto přímým způsobem. Občany označují někteří politici za aktivisty a nepřejí si, aby o něčem důležitém rozhodovali.
Součástí je potom povýšenecké dělení lidí na ty lepší a horší. Nelíbí se jim názory lidí z venkova, nelíbí se názory starších nebo také lidi s jiným názorem. To jak na úrovni české, tak evropské. Pokud by měla většina občanů na něco jiný názor než vládnoucí elitářská třída, tak hlavně, aby se nevypisovalo žádné referendum. To je samozřejmě nebetyčná drzost a nepochopení hlavního úkolu politika. Tím úkolem je rozhodovat podle přání občanů-voličů. Ostatně, jak říká i naše ústava, lid je zdrojem veškeré státní moci.
Volené zástupce máme od toho, aby realizovali právě vůli občanů v konkrétní kroky ve formě určitého většinového konsensu. Při závažných otázkách je správné využít institutu referenda, protože daný výsledek získává zároveň vysokou legitimitu. Mimochodem stojí za to připomenout, že právě premiér Bohuslav Sobotka odmítnul náš návrh na referendum k církevním restitucím. Politik, který nechápe, že tu není od toho, aby něco vnucoval veřejnosti proti její vůli, dřív, nebo později skončí. Ostatně v Evropské unii ten postupný odpor proti dosavadnímu vedení můžeme cítit stále silněji.